Fluorit z Děčínského Sněžníku

Fluorit (CaF2) byl v letech 1955–1957 a 1968–1988 průmyslově těžen systémem štol v křídových pískovcích na ložisku Jílové v jižních svazích stolové hory Děčínský Sněžník (723 m).

Mineralizace vyplňuje rozevřené pukliny a zlomy směru V–Z. Tyto tzv. rozsedlinové jeskyně jsou až desítky metrů dlouhé a vysoké. Jde o protáhlé kaverny, které mají často trojúhelníkový (nahoru se zužující) průřez. Fluoritová žilovina zde má podobu výplní puklin a povlaků o mocnosti až několika decimetrů, ale místy tvoří i tmel podrceného pískovce. Nejčastěji se pásky světle modrozeleného nebo nafialovělého fluoritu střídají s kaolinitem, opálem nebo kalcitem, a vytvářejí tak stavbu podobnou karlovarskému vřídlovci. Méně časté jsou krystaly čirého fluoritu: krychle a srůsty krychlí o velikosti prvních milimetrů.

Fluorit a další minerály se na stěnách puklin vysrážely z horkých mineralizovaných roztoků. Podzemní vody se zahřívaly v důsledku cirkulace podél systému hlubokých zlomů (v podložních horninách krušnohorského krystalinika se obohacovaly fluorem z rozložených slídových minerálů). Ve třetihorách, při opakovaném výzdvihu území byly pak křemenné pískovce Děčínského Sněžníku rozlámány a posunuty podél hlavních tektonických linií. Prostým rozšířením puklin mezi pískovcovými bloky nebo gravitačním sjížděním bloků se vytvořily otevřené trhliny.

Z osmi těžených štol je dnes většina zasucená nebo zazděná. Speleologové zde evidují kolem 15 jeskynních prostor; přístupné jsou však dnes pouze z ústí štoly č. 4. Z důvodu ochrany vzácné mineralizace je vstup do štoly zajištěn proti vniknutí nepovolaných osob. Podzemní prostory spadají pod Správu jeskyní ČR. Spojení zde objevených pseudokrasových dutin s hydrotermální mineralizací patří k unikátním jevům. Pro svůj geologický význam byly v roce 1999 prostory vyhlášeny jako přírodní památka „Jeskyně pod Sněžníkem”.

Muzeum města Ústí nad Labem

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*