Zajděte se do ústeckého muzea podívat na výstavu sestavenou z malířského díla Václava Daneše „Malba jako uskutečňování bytí“. Výstavu pořádá Muzeum města Ústí nad Labem ve spolupráci s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně a za podpory Prácheňského muzea v Písku, které zapůjčilo většinu vystavených exponátů. Zmiňovaná expozice bude přístupná do 1. dubna.
Jak uvádí nejen kurátor výstavy, ale také autor chystané publikace o Václavu Danešovi doc. PhDr. Tomáš Pavlíček, Ph.D.: „Malířské dílo Václava Daneše je spjaté s Ústím nad Labem od roku 1964. Tehdy přišel z jižních Čech sem na sever ve velmi šťastnou chvíli. V tu dobu se zde zkoncentrovala generace, která ve druhé polovině 60. let sehrála velmi zajímavou roli ve vývoji nejen lokálního, ale svým způsobem i republikového umění. Jmenovitě šlo především o jeho kolegy a přátele ze skupiny Objekt.
V normalizační éře mu byla odepřena možnost vystavovat, pedagogicky působit, a tak se stal na dlouhý čas technickým a grafickým redaktorem Severočeského nakladatelství a jeho malířská tvorba se rozvíjela v jistém osamocení. Na začátku 90. let byl přijat na pedagogickou fakultu tehdy nově se rozvíjející Univerzity J. E. Purkyně. Svým příchodem na Katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem se zařadil po bok dalších vynikajících osobností, které po revoluci v roce 1989 spoluutvářely nový a progresivní obraz tohoto pracoviště. Obrovský rozhled, ale i umělecká erudice a hodiny rozhovorů působily v raných 90. letech jako zjevení. Jeho dílo bylo známo spíše částečně, neboť i v otevřených 90. letech vystavoval jen velmi zřídka.
V jistém smyslu žil Václav Daneš velmi introvertním způsobem a informací o jeho životě je relativně málo. Postupně bylo zřejmé, že práce Václava Daneše není dílem regionální úrovně, jakkoli se to mohlo zdát díky jisté uzavřenosti a hlavně kvůli dvacetiletému zákazu vystavování.
To, co činí jeho dílo zajímavou součástí českého výtvarného umění, je to, že dokázal rozvinout, a posunout na vyšší úroveň svoji výtvarnou tvorbu i v době normalizace, ve které jednak čelil zákazu vystavování, jednak přišel, stejně jako další tvůrci, o společenství výtvarných kolegů, které mohlo být stimulujícím prostředím. Je potřeba říci, že některým jeho bývalým kolegům se toto nepodařilo, a sice překročit hranici svého díla v 60. letech. Jeho práce, zejména ze 70. a 80. let, je srovnatelná s tím, co se odehrávalo v tehdejší československé malbě. Připravovaná výstava a publikace jsou určitou splátkou dluhu jeho působení zde v Ústí nad Labem a jeho tvorbě.“