Báječným kulinářským uměním ohromila diváky i porotce populární televizní show Peče celá země litoměřická rodačka Zuzana Andrášová. Svému milovanému koníčku se věnuje už od patnácti let, ale moc šancí na úspěch v oblíbené soutěži si sama nedávala. Nakonec ale překvapila i sama sebe.
Co vás vedlo k tomu, že jste se přihlásila do soutěže Peče celá země?
Hlásila jsem se už do druhé řady soutěže. Tehdy jsem to brala jako příležitost naučit se něco nového a získat zpětnou vazbu od zkušených cukrářů. V tomto případě jsem však neuspěla, proto jsem se přihlásila znovu do třetí řady. Na tento casting jsem šla už spíše s tím, že se ujistím v tom, jak se moje práce za tu dobu posunula. Já sama jsem poměrně velký posun v mé práci viděla, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohla v tak velkém počtu uchazečů uspět.
Co na to, že vás vybrali, říkali blízcí?
Od začátku jsem měla velkou podporu rodiny, která vše prožívala se mnou. Proto měli radost, že mě mezi dvanáctku soutěžících vybrali. A navíc jsou to věrní strávníci, takže se těšili na to, až budu trénovat péct na soutěž (smích).
Jak takový casting vlastně probíhal?
Na základě poslaných přihlášek jsou uchazeči pozváni na první casting. První kolo probíhá formou pohovoru. Musíte s sebou přinést sladký a slaný výrobek, který porota ochutnává a probírá s vámi vaše zkušenosti v pečení a podobně. Na základě tohoto castingu je vybráno třicet uchazečů, kteří se účastní druhého kola. To probíhá podobně jako technická výzva v soutěži. U nás to bylo na odborném učilišti v Praze, kde jsme dostali jako zadání upéct malinové indiánky. Peklo se v podobných podmínkách jako v soutěžním stanu. Do poslední chvíle jsme neznali zadání a pobíhali mezi námi kamery a moderátoři. Upečené výrobky pak hodnotila porota. Po tomto castingu byla vybraná finálová dvanáctka soutěžících
Kolik sladkých a slaných dobrot jste v soutěži napekla? A co se vám povedlo nejvíce, a co nejméně?
Všechny osobní a kreativní výzvy se dohromady skládaly ze čtyřicítky receptů a navíc pak ještě deset receptů v rámci technických výzev. Já jsem se dostala do sedmého dílu, tak jsem odpekla o trochu méně. Nejvíce jsem byla spokojená asi s perníkovým dortem s krajkou. Přesto že krajka zcela nesplnila zadání v očích poroty, já jsem s výsledkem byla spokojená. V tomto případě mi vyšlo vše tak, jak jsem si naplánovala. A nejméně se mi povedly donuty, které se mi také staly osudnými. Právě u donutů jsem hodně bojovala s časem a proto jsem je nestačila dokončit.
A za co jste získala titul Pekař týdne?
Titul Pekař týdne jsem získala v díle, kde se pekly punčové řezy a krabička v krabičce s překvapením. Tuším, že porotu u mě nejvíce zaujalo moje provedení punčových řezů. Pan Maršálek si je chtěl nechat zabalit s sebou, pokud si to správně pamatuji (smích). Myslím, že i moje krabička měla úspěch přesto že, jsem sama do poslední chvíle nevěděla, jak dopadne. Krabičku jsem si během domácí přípravy nevyzkoušela zkompletovat, tak to byl trochu risk, zda to vyjde. Ke krabičkám měl každý svůj příběh. Moje krabička měla připomínat krabici plnou knoflíků, se kterou jsme si jako děti hrávaly u babičky. Byl to pro nás takový poklad…
Překvapilo vás něco v těch zadáních od porotců?
Pokud jde o technické výzvy, tak tam si na nás porotci pár překvapení připravili. Například crème brûlée, kde jsme dostali recept bez postupu. Nebo brněnský točený dort s receptem v hantecu. V ostatních výzvách šlo spíše o techniky, které člověk dělá poprvé a je třeba si je vyzkoušet. Nebo například jelly cake, který jsem zkoušela několikrát, než jsem se dostala k výsledku, se kterým bych byla spokojená. Jelly cake nepotrápil jen mě, shodlo se nás na tom více (smích).
Sedli jste si s ostatními soutěžícími a jste s někým stále v kontaktu?
Myslím, že jsem měla opravdu štěstí na výběr soutěžících. Od prvního dne jsme byli jedna velká parta, která si navzájem pomáhá. Se všemi jsem stále v kontaktu, a pokud nám to čas dovolí, tak se i scházíme. Ostatně i tento měsíc jsme se všichni viděli na společném srazu u Martinky.
Dokážete říct, co bylo na celé soutěži nejtěžší?
Pro mě byl největší nepřítel čas, s tím jsem bojovala od začátku do konce, což se mi stalo i osudným. V prvních dílech byla stresující i přítomnost kamer a práce v kuchyni, kterou neznáte a navíc v tak trochu polních podmínkách. Na to si ale člověk rychle zvykne a kamery už ani nevnímá. Náročná byla i příprava na soutěž. Prošli jsme si dvěma měsíci intenzivní přípravy, kdy po práci do noci sestavujete a zkoušíte jednotlivé recepty.
Jak na vás působila porota?
Porota na mě působila zkušeně a objektivně. Já sama jsem už dopředu viděla nedostatky na hotovém výrobku, proto mě hodnocení poroty většinou nepřekvapilo. Naopak porota byla často mírnější než já sama k sobě. Mám tendenci být ke své práci kritická, proto mě pak o to více potěšilo, když mi porota něco pochválila.
Z dvanácti účastníků jste skončila šestá. Považujete to za úspěch?
Z mého pohledu to za úspěch považuji. Do soutěže jsem nešla primárně s cílem vyhrát. Chtěla jsem zažít tu zkušenost a přála jsem si nevypadnout v prvním díle. Ani by mě nenapadlo, že se dostanu až sem. Když jsem vypadla tak mi bylo nejvíc líto, že už toho nemůžu být součástí.
Poznávají vás lidé na ulici?
Občas mě někdo pozná, ale spíše se mi stává, že mě lidé poznávají v kavárně, kde pracuji. Někdy kavárnu navštíví, i protože tam pracuji a ptají se na mě. Vždy mě to moc potěší.
Profesí pracujete ve zdravotnictví. Jak jste se vlastně k pečení dostala?
Od mala miluji sladké, takže mě k pečení přivedla asi právě moje vášeň pro sladké. Zajímat se o cukrařinu a zkoušet stále nové techniky a recepty jsem však začala přibližně v patnácti letech. Naplno a více profesionálněji, jsem však začala péct po prvním neúspěšném castingu do Peče celá země. Tehdy jsem dostala zpětnou vazbu a chtěla jsem se díky tomu více zdokonalit v cukrařině.
Že pečete opravdu skvěle, jste dokázala už v soutěži. Dá se říct, že i dobře vaříte?
Vaření mě na rozdíl od pečení příliš nebaví, proto je to asi znát i na výsledku. Musím mít na dané jídlo chuť, abych se chtěla pouštět do vaření, a přesně dodržuji recept. Bez receptu vařit neumím (smích).
Co děláte v současné době? Kde můžou vaši obdivovatelé a milovníci dobrot ochutnat vaše zákusky?
Po skončení soutěže jsem ve zdravotnictví vydržela už jen přibližně půl roku a od listopadu se věnuji na plný úvazek cukrařině. Nyní pracuji jako cukrářka v Kávě s párou v Litoměřicích.
Prozradíte, co máte ráda vy a vaši blízcí?
Já mám ráda například karamel, nebo pistácie a nepohrdnu ani maracujou nebo mangem. A moji blízcí mají rádi téměř vše, co upeču. Kamarádka například říká, že ode mě sní i to co jí běžně nechutná.
Jak se vám s tím vším sladkým daří udržovat si postavu?
Udržovat postavu se mi právě příliš nedaří, protože když mám chuť na sladké, tak jsem schopná si jít něco připravit i večer.
Co ráda děláte, když nepečete? A jak odpočíváte?
Když nepeču, tak trávím čas s rodinou a přáteli. V létě jezdím na vodu, v zimě zase ráda lyžuji. Odpočívám ráda u knížky, když je na to čas.