Český národní registr dárců dřeně a Nadace pro transplantace kostní dřeně ocenily celkem 62 dárců za rok 2020. Díky nim mohla být pacientům bez dárce mezi rodinnými příslušníky transplantována kostní dřeň. Mezi nimi byli i Aleš Bezemek z Litoměřic a Jan Matěj Švec z Varnsdorfu.
Ústecký kraj s Českým národním registrem dárců dřeně a ústeckou Masarykovou nemocnicí spolupracuje v rámci náborů do registru již několik let. „Díky dlouhodobé spolupráci s Ústeckým krajem se postupně z regionu, kde vstupovalo do registru jen málo dobrovolníků, stala oblast, kde mladí lidé nejenže se registrují a tím dávají naději, ale teď i skutečně darují krvetvorné buňky,“ řekla mluvčí Českého národního registru dárců dřeně Klára Conková.
Pro zápis do registru jsou nutné tyto základní podmínky: věk 18 – 35 let (až do dne 36. narozenin),
velmi dobrý zdravotní stav bez trvalého užívání léků (vyjma antikoncepce a léků na sezónní alergie), hmotnost alespoň 50 kg, ochota překonat určité nepohodlí a „ztrátu“ času pro záchranu života někoho neznámého.
V České republice onemocní každoročně stovky lidí včetně mladých lidí i malých dětí chorobami krvetvorby, které vážně ohrožují jejich život. Nejznámější a nejčastější mezi těmito nemocemi je leukémie. Následují ji zhoubné nádory krvetvorby, těžké útlumy krvetvorby nebo imunity. Transplantaci kostní dřeně absolvuje v naší zemi několik set pacientů. Z toho 75 % dárců krvetvorných buněk je od nepříbuzného dobrovolného dárce. Bohužel pro každého čtvrtého pacienta se jeho dárce kostní dřeně nenajde. Více na www.kostnidren.cz.
Každý, kdo se zapíše do registru dárců kostní dřeně, zvyšuje někomu naději na život. Samotná registrace automaticky neznamená, že k darování dřeně či krvetvorných buněk bude registrovaný někdy vůbec vyzván. To ale není případ Aleše a Honzy, kteří o tom, že byli vyzváni, hovoří jako o štěstí. Zachránili dva životy.
Honzo, na základě čeho jste se rozhodl stát se dárcem kostní dřeně?
Vzhledem k tomu, že můj otec celý život daruje krev a její složky tak jsem k těmto věcem veden od mala. I já již od 18 let daruji krev, a když byla možnost, tak sem neváhal ani chvilku a registroval jsem se jako dárce kostní dřeně.
Jak samotný odběr kostní dřeně probíhá?
Odběr jako takový probíhá podle toho, jestli se daruje kostní dřeň jako taková, nebo krvetvorné buňky. Já osobně daroval krvetvorné buňky a odběr probíhá přes tzv. separátor. Dá se proces přirovnat k odběru krevní plasmy. Odběr trvá cca 4 hodiny.
Jste hrdina, zachránil jste to nejcennější – lidský život. Jaký to je pocit?
Pro mě je takováto věc naprosto jasná, jsme lidi a máme si pomáhat. Pokud je možnost pomoci někomu potřebnému a mně to nic nesebere, je pro mě samozřejmostí pomoc.
Vzkázal byste něco těm, kteří váhají vstoupit do registru dárců kostní dřeně?
Pokud můžete, tak určitě neváhejte ani minutu a pokuste se pomoci lidem, kteří již nemají jinou naději, je to to nejmenší co můžete udělat a jen bych chtěl doplnit, že se nemusíte bát, odběr či příprava před odběrem není bolestivá, jak si mnozí myslí.
Aleši, na základě čeho jste se rozhodl stát se dárcem kostní dřeně?
Motto Jiří ,,Regiho“ Schamse bylo: „Kdybys byl třeba jediný, kdo může či umí udělat co je potřeba, musíš to udělat!“ To mě motivovalo. Je super někomu jen tak pomoci.
Odkud jste se o dárcovství dozvěděl?
V práci jsme s kolegy šli darovat krev, tam jsem se dozvěděl o registru a rovnou jsem se nechal zapsat.
Jak samotný odběr kostní dřeně probíhá?
Jsou dvě možnosti. Separátor nebo odběr injekcí z pánevních lopatek. Já si vybral separátor. Po sérii vyšetření si tři dny před samotným odběrem pícháte do břicha dvě injekce. Následuje příjezd do nemocnice (já byl v Plzni Lochotíně), kde vás vyšetří, přenocujete a ráno si tři až čtyři hodinky nehybně poležíte na lehátku, v každé ruce máte kanilu a jen čekáte. Nebolí to, jen je to trochu nepříjemné a čas vám při tom zrovna moc neutíká.
Aleši, jste vlastně doslova dobrák od kosti. Jaký máte pocit z toho, že jste někomu zachránil život?
Nic zásadního nepociťuji. Pocit mám samozřejmě dobrý, ale že by mi to změnilo život to ne. Kdybych to neudělal, do konce života bych si to vyčítal. Nemohl bych žít s pocitem, že jsem mohl pomoci a neudělal jsem nic.
Vzkázal byste něco těm, kteří váhají vstoupit do registru dárců kostní dřeně?
Rozhodně se není čeho bát. Pokud se na vás usměje štěstí a budete vybráni, jděte do toho.