Modelka Vlaďka Erbová často plní stránky bulvárních médií. Rodačka z Mostu začala s modelingem už ve čtrnácti letech vlastně náhodou. Stát se modelkou nebyl její sen, toužila po kole.
Jak jste se vlastně dostala k modelingu?
Mohla za to moje touha po horském kole. Když mi bylo čtrnáct, rodiče neměli možnosti mi ho dopřát, a tak mě přihlásili do dívčí soutěže Miss Poupě. Horské kolo jsem vyhrála a zároveň si mě všimli ti správní lidé z tehdejší modelingové agentury Jana a všechno se to rozjelo, aniž bych chtěla nebo o to zvlášť nějak stála. Určitě to nebyl můj dívčí sen nebo přání a ani jsem jako mladá dívka nebyla úplně typicky holčičí.
Prý vás nakrátko ostříhal ústecký fotograf Petr Berounský. Je to pravda?
Petr Berounský byl jeden z mých prvních fotografů a vůbec moje první zkušenost před fotoaparátem. Byl vždy originální a výjimečný nejen svou profesí, ale i jako člověk. Tenkrát se mu při focení nějaké reklamy pořád něco nezdálo a přišel s myšlenkou: Vlasy dolů. Myšlenka se ale líbila jen jemu (smích). Moje maminka tenkrát po tom pokynu ihned ukončila schůzku a odvezla mě z ateliéru. Nejen, že to zamítla, ale zakázala mi i pokračovat ve focení. Jenže já jsem jednou za Petrem odjela bez vědomí maminky. Domu jsem se pak vrátila s vlasy o délce tři milimetry. Co bylo potom, na to asi nikdy nezapomenu, ale dnes se tomu obě smějeme.
Co bylo potom (na co nikdy nezapomenete)? Vyndala vám hodně?
Bylo to opravdu hrozný. Dostala jsem hodně moc. Moje maminka moje vlasy vždycky milovala. Měla jsem je dlouhé, vlnité a maminka dohlížela i při zkracování konečků, aby to nebylo zbytečně moc. Do školy mi vlasy česala a zdobila mašlemi. Když jsem mašle po cestě do školy sundala a ona mě viděla, tak jsem dostala pár facek taky. Moje vlasy, to byla taková chlouba mojí mamky. No a já jsem si, přes její výslovný zákaz cokoli stříhat, prostě hlavu od Petra Berounského nechala úplně oholit. Tenkrát to bylo dokonce strojkem na psy (smích). Moje maminka byla v obrovském šoku, plakala, dlouho mi to vyčítala.
No a co říká na to, že nakrátko od té doby chodíte téměř pořád?
To je ten paradox. Vlasy jsem si nechala prodloužit dvakrát. Poprvé, když jsem se vdávala, abych prostě jako ta princezna vypadala (smích). Pak jsem udělala kompromis, že po porodu dcery jsem nešla už úplně dohola, ale vlasy jsem si nechala trochu narůst. Moje maminka ale byla pokaždé ten první člověk, který mi řekl, ať ty vlasy zase ostříhám, že to nejsem já, že to není moje identita. A dosud je pro mě důležitý její názor, co se mého vzhledu týče. Moje maminka je moje nejlepší kamarádka.
Trochu tím sestřihem připomínáte americkou herečku Halle Berry…
Lichotí mi to, protože tato dáma je nejen pro mě mnoho let symbolem ženskosti.
Jste modelka, což může být nejistá profese… Děláte i něco jiného?
Už osmnáct let se věnuji manikúře a nehtové modeláži. Je to činnost, která mě naplňuje a hlavně baví. Je pro mě důležité nebýt hlavně odkázaná jen na to, jak vypadám, což je, jak všichni víme, nestálé, ale také co umím. Takže mám jistotu, že dokážu uživit sebe třeba i v období, kdy můj vzhled nebude zajímavý.
Kdyby s tím, že chce být modelkou, přišla vaše dcera, souhlasila byste?
Moje osobní zkušenosti v tomhle oboru byly natolik zásadní, že bych svou dceru v tomhle věku stejným směrem asi nerada pouštěla. Naštěstí se Viktorie vidí na jiné cestě.
Na Jaké? Čím by chtěla být?
Viktorka se věnovala sedm let krasobruslení, tak že se viděla na ledě. Jenže pak jsme zjistili, že věnovat se krasobruslení opravdu na vrcholové úrovni zabere mnohem více času, než jsme tomu věnovaly my. Ten strávený čas na ledě je i trochu na úkor vzdělaní, takže v krasobruslení jsme s dcerou ubraly a bereme ho spíš jako koníček. V současné době má jasnou představu, že se chce naučit jazyky, cestovat a v budoucnu si otevřít hotel. Ale to je její současná vize, vyvíjí se ona, její názory se vyvíjí, tak uvidíme. O svou dceru se ale nebojím a vím, že si za svým půjde a bude spoléhat, ne na to jak vypadá, ale na to, co umí. Což je pro mě fakt důležité.
Věnujete se charitě. Komu pomáháte?
Řadu let jsem aktivní v rámci možností na dětské onkologii v několika městech v České republice. Před skoro pěti lety jsme s přáteli založili spolek s názvem Vladka dětem, a když je to jen trochu reálné, snažíme se pomáhat. Tady na severu Čech jsem určitě jednou podpořila projekt Krása pomáhá dětem.
Jaký máte vztah k Ústeckému kraji, nebo lépe řečeno k Mostecku, odkud pocházíte?
Velmi pozitivní. Jsem rodačka z Mostu a vždy jsem se sem moc ráda vracela za rodinou a blízkými.
Co konkrétně se vám na Mostecku líbí? Ta oblast nemá zrovna nejlepší pověst.
Já vím, že nemá. Ta pověst města se mě dotýkala i jako dítěte. Jako všude jsou ale v Mostě čtvrti, kde se bydlí opravdu dobře a kterým je lepší se vyhnout obloukem. Ať je to, jak je to, tak já miluju svou rodinu a tím pádem i město, kde žijeme.
Takže jste se rozhodla vrátit do Mostu, abyste byla v blízkosti rodiny a přátel?
Ano, já mám hrozně moc ráda svoji maminku. Jsem hrozně ráda, že jsem se narodila zrovna jí. Jsem typický rak a rodina i přátelé patří do mého života a jsou v něm velmi důležití. Nikdy nezapomínám, odkud jsem přišla. Nejsem zrovna přelétavá, co se týče přátelství. Mám kamarádky i pětadvacet let. Ať jsem žila kdekoli jinde, tak vždy jsem potřebovala vidět svou rodinu a přátele. Já vlastně ani do zahraničí neodešla proto, že jsem se neuměla odprostit od své rodiny.
A teď si natrvalo, budujete si v Mostě bydlení?
Ano, teď jsem se dokonce po několika letech do svého rodného města vrátila i s dětmi.
Kde na severu Čech máte oblíbená místa?
Jsou to místa, kam jsem chodila jako dítě. Moje dětství u babičky bylo něco úžasného. Babička měla statek, zvířata, pěstovala ovoce, zeleninu. Chtěla bych mít víc času, abych všechna ta místa mohla ukázat dětem. Ale bohužel tolik času, kolik bych si přála, nemám. Jsem hlavně pracující máma, která poslední dobou neví, kam dřív skočit. Věřím, že na všechno ale ještě prostor a čas bude. Ale moje děti moji babičku ještě zažívají a za to jsem hrozně ráda.
Práce je nyní to, co vám zabírá nejvíce času?
Asi odpovím teď stejně, jako by odpovídalo mnoho dalších maminek. Nejvíc času mi samozřejmě zabírají děti a péče o ně. Je pro mě velmi důležité, aby mohly dělat to, co je baví, aby navštěvovaly školy, které je budou zajímat. Hodně času mi tedy zabírá samozřejmě práce, která přímo souvisí s tím, abych jim to mohla umožnit.
A víc času věnujete práci modelky nebo nehtové modeláži?
Jednoznačně víc času věnuji práci manikérky a nehtové modeláži. Samozřejmě, když jsem byla mladší, tak jsem měla víc práce jako modelka a modeling mě živil velmi slušně. Ale třeba během obou těhotenství jsem zjistila, že to není práce napořád. Práci modelky mám ráda, ale na druhou stranu jsem vděčná, že mám trvalou práci, která mě baví a živí. Profesi manikérky dělám osmnáct let s přestávkami, mám klientelu, která se ke mně vrací. Jsem ráda, že jsem byla žačka a pravá ruka jedné z prvních manikérek v Mostě, které se zabývaly i nehtovou modeláží. Dnes si troufám říct, že si umím poradit, co se týče rukou a nehtů, prakticky se vším.
Máte svůj salon?
Nemám, vlastnit salon není jen práce na provozu, ale i taková „úředničina“. Přináší to spoustu starostí a zodpovědnosti. V současné době pracuji v Brně, kde mám svůj stůl a na starosti mám marketing a provoz. S majitelkou salonu máme skvělý vztah, takže vše tvoříme společně. Dělám tam s někým, s kým si opravdu sedíme. A i když je to pro mě 300 km, tak se tam vracím ráda a vracet budu. Jedno pracovní místo budu vytvářet v Praze, protože jsem už měla rozsáhlou klientelu i tam a zájem o mou práci stále je. A Praha je blíž. Takže bych půl týdne chtěla pracovat Praha a Brno a půl týdne se věnovat dětem.
Vypadáte skvěle, dá to hodně práce? Cvičíte, držíte diety?
Geneticky mám nalajnovanou obezitu, ale jsem nejhubenější žena z celé rodiny. Díky čemu to je, vlastně ani nevím. Protože jsem dosud nemusela cvičit a diety jsem taky nedržela. Mám ale ze zdravotních důvodů nějaká výživová omezení. Takže se snažím jíst střídmě, ne moc mastné věci, spíš lehčí, které se dobře tráví. Jsem takhle naučená. Cvičila jsem v životě pár měsíců, ale vždy jsem to vzdala, protože jsem, co se týče pohybu, docela líná. Ale, a říkám to tedy už poněkolikáté (smích), teď už opravdu budu muset začít. Je to nevyhnutelné, když mám čtyřicítku na krku. Teď už mě to opravdu čeká. Kamarádka Simona Krainová je pro mě vzorem v tomto, a když ji chválím, jak skvělá je to matka a krásná žena, tak mi radí, ať začnu chodit a postupně se rozběhnu. Teď se tedy chystám běhat (smích). Zatím jsem nenašla v žádném sportu zalíbení, takže teď mám v plánu začít.
Vaše fotky mají sexappeal, je to „dřina“ se tak tvářit?
Ne, to je přirozenost. Pro mě je hrozně důležité, ať vždy dělám práci, která mě baví, a kterou můžu dělat od srdce. Ať je to film, focení, přehlídka nebo i nehtová modeláž. A tvářit se mi problém nedělá. Jak výraz, tak i pozice těla mi na focení naskočí automaticky. Je to prostě můj přirozený výraz.
S jakým fotografem ráda spolupracujete?
Petr Berounský to je moje srdeční záležitost. On není pro mě jen fotograf, ale dá se říct, že už rodina, takový táta v mých začátcích. Dále je pro mě zásadní i spolupráce z Tepličákem Honzou Tůmou. A také je pro mě důležitý Dan Zahrádka, se kterým spolupracuji asi posledních osm let. Tihle tři mě mají takzvaně v oku a je mezi námi taková synchronizace, že je to pak dobře a rychle odvedená práce.
Co vám udělalo největší radost, na co jste pyšná?
Stále mi dělají radost moje děti, jsem pyšná, jak mě berou a jak mě vnímají. V očích dcery jsem silná žena a to mi dělá radost. V poslední době jsem pyšná i naše bydlení. Domov, který se mi podařilo tady v Mostě vytvořit, kde jsme šťastní, a kde všichni znovu začínáme.
Co děláte ráda, když máte volno?
Když mám čas, tak odpočívám a relaxuji. Prožívám v současnosti poměrně náročné a hektické období, tak se ve volných chvílích snažím nabrat energii na další dny.
Plánujete?
Teď plánuji vybudovat si klientelu na nehtovou modeláž a manikúru v Praze, ale také zůstat věrná svým klientkám v Brně. Na Mostecku zatím pracoviště nechystám, ale uvidíme. To je ale zatím ve stadiu velmi vzdáleného snu. Určitě chci ale být soběstačná a být svojí paní a svým dětem být dál klidnou a vyrovnanou mámou. Důležitá je pro mě stabilizace mého světa a rodiny.
