Loni oslavila šedesáté narozeniny a k tomu čtyřicet let na české hudební scéně. Spoluzakladatelka dnes již legendárního OK Bandu Marcela Březinová je pořád plná energie, kterou rozdává svým posluchačům, ale i studentům konzervatoře.
Narodila jste se v Podbořanech na Lounsku, ale jste Pražanka…
Já jsem se v Podbořanech vlastně pouze narodila. Můj tatínek byl zubní lékař a měl v Podbořanech kamaráda-porodníka, tak tam maminku odvezl. Jsem Pražačka, až do roku 2006 jsem bydlela a žila v Praze. Podstatnou část dětství jsem tak prožila v pražských Dejvicích.
A teď žijete kde?
Bydlím ve vesnici nedaleko Kutné Hory, na krásném místě a hlavně v přírodě, kterou bytostně ke svému životu potřebuji! Život v blízkosti přírody mě baví už dlouho a v době covidu je nedocenitelný. Nicméně do Prahy dojíždím, hlavně kvůli pracovním povinnostem.
Četla jsem, že jste část dětství prožila v Libyi.
Ano, v Libyi jsem prožila nádherné a inspirativní tři roky. Po absolvování české první třídy v roce 1968 jsme s maminkou odjely, neboli přesněji řečeno utekly 21. srpna za tatínkem. Tatínek tam byl pracovně. Byl zubním lékařem na klinice a já po šťastném shledání začala navštěvovat americkou klášterní školu.
Musí to být silná vzpomínka, co vám to dalo?
Co mi to dalo? Vzpomínky na africkou zemi jsou krásné. Pro dítě z komunistické země neobyčejné srovnání hodnot a přísun „necenzurovaných“ vjemů a informací z rozdílných kultur…Prostě takový malý zázrak!
Odkdy se věnujete hudbě? Kdo vás k ní přivedl?
Hudba a zpěv jsou mou velikou vášní… Miluju to. Je to pro mě nejpřirozenější předávání energie, lék i meditace. Zpěvačkou jsem chtěla být už od dětství. Myslím, že jsem s vášní pro hudbu a zpěv už narodila! (smích)
Známe vás všichni z OK Bandu. Jak na působení v kapele vzpomínáte?
Jsem spoluzakladatelkou dnes již legendární kapely OK band, a jak vždy v legraci říkám, že je to moje „rodná hrouda“. I když jsem kapelu několikrát opustila, tak je to stále moje doma. Profesionální kariéru jsem tam začala, pro zpěvačku ten nejlepší start!
Ted jste sólová zpěvačka nebo máte kapelu?
Nejčastěji koncertuji s famózním pianistou, skladatelem a autorem některých mých písní Petrem Ožanou, s ním vystupuju v pořadu Spojeni hudbou…. Jde o komorní koncerty. Najdete-li si mé webové stránky marcelabrezinova.cz, Facebook, Instagram nebo YouTube, dozvíte se více našich plánů (smích).
Jde říct, jakou písničku máte nejraději?
Těžká a pro mne naprosto nemožná odpověď… Všechno jsou to totiž moje další děti… (smích)
Vaším pracovním nástrojem je hlas. Jak si ho chráníte?
Profesionálně… Je to potřeba, v minulém roce jsem oslavila nejen šedesáté narozeniny, ale také čtyřicet let na české hudební scéně.
Čtyřicet let na scéně a krásné kulatiny. Plánujete to nějak „oslavit“? Například narozeninový koncert?
Ráda bych narozeninový koncert uspořádala někdy v průběhu roku. Jakmile bude něco jistého, tak se velmi ráda o datu a místě konání podělím. Nyní je vše v jednání.
A jak se cítíte, když se vám tak sešly kulaté číslice?
Tento klidný čas mi umožnil se zastavit, podívat se blíže do sebe a spojit se s přáními mojí duše a to je myslím nejvíc.
Chystáte stále nové písničky? Co je vám inspirací?
Inspirací je každý den a právě v tomto čase zklidnění a rozpoznávání sebe samotných je jí ažaž. Na texty i písně je kolem nás inspirací mnoho a nemám problém si vybrat. Stačí otevřít oči a srdce! Bez toho si svou cestu nedovedu představit. Jak hudební, tak textařskou. Je mou součástí a nepřestanu být vděčná, že ještě po čtyřiceti letech profesionálního zpívání mě hudba tolik naplňuje radostí.
V posledním roce jsme museli nedobrovolně zbrzdit. Jak to máte vy?
Já si jedu stále svým tempem, vždy si najdu předmět zájmu. Začala jsem více hrát na kytaru, klavír, výtvarničit a psát… Kreativní, to já tedy jsem (smích).
Vy ale i učíte. Povíte nám něco o tom?
Již čtrnáct let vedu oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha, a učím interpretaci. Tedy to, jak si pohrát s textem, s dynamikou, aby zpěvák přesně rozuměl textu, který zpívá. Předávat zkušenosti mladé generaci je úžasné a velmi mě to baví. V posledním roce jsme všichni učili on-line. Využívali jsme všechny dostupné techniky, zpívali jsme přes Skype či WhatsApp. Dalo se to zvládnout, studenty to bavilo, ačkoli jsem si to zezačátku neuměla představit. Ale musím říct, že u mého předmětu ale nic prezenční výuku nenahradí, i tak to bylo důležité rozpoznání lidských a psychických schopností.
Co ráda děláte ve volném čase?
Ve svém volném čase trávím čas na zahrádce. Trávím čas v přírodě, běhám, jezdím na kole, mám ráda jógu… Vždy se něco najde… (úsměv)
Prozradíte nějaké vaše plány do budoucna? Dá se teď vůbec plánovat?
Užívám si každého dne, to je pro mne nejdůležitější! Co přijde, přijde…Každou zkušeností a dovedností se posouváte!