Petr Vondráček: Člověk má teď deficit větru v plachtách

  •  

Do povědomí veřejnosti vstoupil sympaťák Petr Vondráček jako pianista kapely Lokomotiva v oblíbeném pořadu Zuzany Bubílkové a Miloslava Šimka S politiky netančím. Známý je ale i jako herec nebo moderátor. A neztratil se ani v show Tvoje tvář má známý hlas, kde exceloval coby Tina Turner.

Vaše dětství je spjaté s Ústeckým krajem. Jste ústecký rodák. Jaké vlastně máte vzpomínky na dětství?

Bydleli jsme v ústecké čtvrti Klíše, kde je prostředí velice příjemné. Moje vzpomínky jsou cesta do mateřské školky, respektive první třídy základní školy, lemovaná vysokými topoly, velký byt ve čtvrtém patře, hračky, Vánoce. Pak jsme se přestěhovali do Prahy. Je to sladké vzpomínání na první roky života, ovšem již lehce zamlžené.

Vracíte se na sever Čech, máte tu rodinu, přátele?

Máme zde příbuzné. Tetu, sestřenice a bratrance. Navštěvujeme se přibližně dvakrát do roka.

Máte na Ústecku nějaká oblíbená místa? A naopak jsou tu místa, která se vám nelíbí?

Vždycky jsem obdivoval hrad Střekov, fascinovalo mě, jak je posazený v krásném reliéfu krajiny. Stejně tak vyhlídka Větruše, kam se při návštěvě města takřka vždy zajedu podívat. Atmosféra Ústí nad Labem je specifická, něčím přitahuje. Ale samozřejmě je několik míst, jako například nová zástavba kolem Kostela Nanebevzetí Panny Marie, která mi vyloženě vadí.

Jak jste začínal? Vedli vás k hudbě rodiče nebo jste měl v rodině třeba nějaké umělce?

Jsem z učitelské rodiny, myslím v tom nejlepším smyslu slova. Prarodiče byli obyčejní lidé, kteří se živili rukama. Moje umělecká základna byla tvořena několika deskami s Elvisem, Billem Haleyem a Jerry Lee Lewisem. A taky obrovskou láskou mého táty k Rock and Rollu. To on mě učil první figury a finty na klaviatuře.

Herec, moderátor a muzikant. Dá se říct, co je vám nejbližší?

K herectví a moderování jsem se dostal náhodou v době, kdy už jsem dávno hrál s moji kapelou Lokomotiva Rock and Roll. Obě tyto disciplíny mě baví, ale moje podstata tkví v hudbě.

Zmiňujete kapelu Lokomotiva. Jaké byly její začátky?

Lokomotiva oslavila v roce 2018 čtvrtstoletí na scéně.  S basákem Vítkem Fialou spolu hrajeme celý život. Já jako sedmiletý a Vítek devítiletý jsme s táty a strejdy měli už kapelu Seniors and Juniors a hráli rokenrol. Vystoupili jsme na prknech pražské Lucerny po boku Karla Zicha, Mikiho Volka, Pavla Sedláčka, Pete Kaplana a dalších. Já se třeba podílel i na dlouhohrající desce Karla Zicha.

Jak vzpomínáte s kapelou na angažmá u Zuzany Bubílkové a Miloslava Šimka?

Na natáčení pořadů s Miloslavem Šimkem a Zuzanou Bubílkovou vzpomínám moc rád. Byla to pro mě i kapelu velká škola.  Společně jsme působili osm let.

Před časem jste byl v show Tvoje tvář má známý hlas. Je to výzva?

Nejdříve jsem si říkal, že to bude šaškárna, která nebude nikoho zajímat. A hleďme, na Nově už poběží sedmá řada. Výzva to bezesporu byla, některé převleky a písně byly hodně náročné, někdy to byl velký „protiúkol“.

Váhal jste třeba, jestli do toho jít?

Upřímně řečeno neváhal. Měl jsem čas, bylo to za honorář a byla to hudební show. A já se za hudebníka a exhibicionistu považuji (smích).

Který interpret, kterého jste napodoboval, byl nejtěžší?

Zmíním dva. A to Robbieho Williamse a jeho „Let me entertain you“ mi vůbec nebylo vlastní. Navíc byl složitý text na zapamatování, taky jsem se v něm pěkně zašmodrchal. V hlavě jsem si jen říkal: „Seš malej a zlej šotek s dlouhým jazykem“. Potom Boy George a jeho „Carma chameleon“. To byl bizarní outfit…

Jako Tina Turner jste musel chodit na podpatcích. Dělaly vám lodičky problémy?

Vysoké podpatky by mi jistě dělaly problémy, ale kostymérky ke mně byly hodné a daly Tině pouze takzvané „kačenky“, tedy dámské boty s nízkým a širokým podpatkem. To mi, myslím, zachránilo život. To byla naštěstí jediná žena, kterou jsem ztvárnil.

Co je vám vlastně bližší? Stát před kamerou, nebo na jevišti?

Když hrajeme s Lokomotivou muziku, určitě je lepší stát před živým publikem. Ta zpětná vazba je jedinečná. V herectví a moderování je mi to jedno, což neznamená, že je to před kamerou a na jevišti stejné. Moderování do televize je jiné než v O2 Areně.

Poslední rok poznamenala pandemie. Při čem ještě vás zastihla koronavirová opatření?

Loni 10. března jsem si akorát doma opakoval noty na večerní představení „Miluji Tě, ale…“, když přišla na telefon zpráva, že se představení ruší. Myslel jsem, že za dva týdny to bude ok a bohužel není.

Kde vás mohou fanoušci vidět, až to zase půjde?

Zmíněné „Miluji Tě, ale…“, dále v muzikálu „Trhák“, na koncertních pódiích s kapelou Lokomotiva, jako moderátora všude možně v republice, kde mě angažují. Na sociálních sítích příliš aktivní nejsem, poněvadž tomu moc nerozumím a nejsem na to fanda….

Co plánujete, až opadnou omezení? Chystáte nějaké novinky?

Těžko říct, člověk v mé branži má v současnosti velký deficit větru v plachtách. Uvidíme, jak to bude. Teď dokonce přemýšlím, jestli nezačnu trénovat začínající golfisty golf.

Čemu se rád věnujete ve volném čase?

Koukám se na televizi, sem tam čtu, chodím, různě běhám, šlapu, pinkám a točím se kvůli bolavým zádům.

A plány do budoucna … dá se teď plánovat?

Co se týče práce herce, moderátora a hudebníka, tak se plánovat bohužel nedá.

  •  

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*