ROZHOVOR: Napsal knížku o horách. Teď je přeběhne

  •  

Milovníka Krušných hor Štěpána Javůrka osud lidí ze zaniklých obcí natolik zaujal, že o nich napsal svou knižní prvotinu nazvanou Chaloupky. A už v červnu by mu mohl vyjít další román, tentokrát ze současnosti, Nebe nad Perninkem.

Kniha Chaloupky, která je vaší prvotinou, se odehrává v Krušných horách. Proč vás oslovily právě Chaloupky?

Otázka proč právě Chaloupky je spíše pocitová. Jednou jsem tím údolím projel na kole a od té doby mě cosi nutilo se tam vracet. Četl jsem o historii okolních zaniklých obcí, často tam sedával na kameni, nebo na břehu Rolavy a přemýšlel, jak se tam asi lidem žilo. A jak smutné muselo být tak krásné místo opustit. Tak dlouho jsem si příběhy jednotlivých lidí představoval, až jsem je zhmotnil na papír.

Přiblížíte nám ji?

Je to historický román, popisují život v Krušných horách, ale nejen v nich. Odehrává se v letech 1914 – 1945 a je především o osudech obyčejných lidí, přes které se valily velké světové dějiny.

Co by měl příběh čtenářům ukázat? Komu je určena?

Často dostávám tuto otázku a složitě se mně na ni odpovídá. Poselství toho příběhu jsem se snažil vepsat do textu. A čtenář musí posoudit, zda se mi to podařilo. Myslím si, že kniha by měla být napsána tak, aby k ní autor už nic dodávat nemusel. Snažím se to nedělat a nechat úsudek právě na čtenáři.

Chaloupky se dotýkají také českoněmeckých vztahů. Bylo vaším záměrem toto téma otevřít?

Ani ne tak záměrem, jako nezbytností. Nejde psát o Krušných horách a toto téma vynechat. Snažím se, aby to v dnešní době nebylo žádné tabu a abychom se konečně dokázali o těchto věcech bavit. Já navíc nekoukám na ty, kteří v Krušných horách žili a žijí jako na Čechy a Němce, ale prostě jako na lidi. Nemám žádné předsudky vůči nikomu. Díky Bohu, že dnes dokážeme žít vedle sebe jako dobří sousedé.

Jaké máte na knížku ohlasy?

Ohlasy mám doopravdy pěkné a jsem za to rád. Když čtu, že kniha někomu udělala radost, potěšila ho, nebo dokonce dojala, tak je to ta největší odměna. A hlavně je to motivace do další práce.

Je vůbec o papírové knihy zájem? Plánujete knihu vydat i v elektronické verzi?

Myslím, že dobrá kniha si vždycky své čtenáře najde. Já osobně jsem dost konzervativní, vzít knihu do ruky, přivonět k ní, to je pro mě jako pro čtenáře důležité. A stejně to cítím i jako autor. Takže zatím o elektronické verzi neuvažuji. Moje kniha je v současné době k dispozici hlavně na internetu na adrese https://www.officentrum.eu/p/chaloupky-stepan-javurek/.

Jak jste se vlastně k psaní dostal? Jsou těžké spisovatelské začátky?

Zachytit myšlenky a pocity na papír pro mě bylo vždycky tak nějak přirozené. Takže jsem si sám pro sebe, jak se říká do šuplíku, psal už od střední školy. Nikdy jsem ale neměl vůli a cílevědomost dotáhnout své psaní do nějaké konkrétní a ucelené podoby. To se povedlo až s knihou Chaloupky.

Chtěl byste se psaním živit profesionálně?

Neplánuji to ze dvou důvodů. Za prvé mě moc baví moje práce a nikdy jsem neuvažoval, že bych ji opustil a za druhé mám díky tomu, že mě psaní neživí, absolutní tvůrčí svobodu. Píšu protože chci, ne protože bych musel. A to je fajn pocit. To ale neznamená, že bych neplánoval v psaní pokračovat.

Máte nějakou další knihu rozepsanou?

Mám dokonce další knihu hotovou. Už jen opravuji, čtu, koriguji, ale text je hotov. Přál bych si, aby vyšla v červnu, snad už bude svět zase v pořádku a půjde to. Bude se jmenovat Nebe nad Perninkem, je to román ze současné doby. O různých překážkách, které musí každý z nás na cestě životem překračovat. No a na svém Facebookovém profilu průběžně zveřejňuji příběhy pod názvem Krušnohorský rok. Ten by měl vyjít knižně v roce 2022. Takže plánů mám dost.

Narodil jste se v Ústí nad Labem, žil v Chomutově. Teď bydlíte v Chodově, který už je v sousedním Karlovarském kraji, ale Krušné hory máme společné. Jaký vztah máte k Ústeckému kraji, najdete místa, která rád navštěvujete?

Můj vztah k Ústeckému kraji je nejvřelejší, jak jen může být. Narodil jsem se tu, prožil jsem zde většinu svého dosavadního života. V Ústí nad Labem žije moje babička, v Chomutově rodiče, v Kadani žil můj děda, já sám jsem dlouho žil v Jirkově. Mohl bych pokračovat, ale stačí, když zopakuji, že je to můj rodný kraj. Tím je vše řečeno.

Vracíte se na sever Čech? Máte tu kromě rodiny i přátele?

Vracím se často. Žiji sice už dlouho jinde, ale když jedete k mámě a tátovi, pořád je to vlastně cesta domů. Mám tady stále také pár přátel, se kterými se vždycky rád vidím.

Zmínili jsme Krušné hory. Máte tam svá oblíbená místa, která byste nám doporučil?

Těžko vybrat jedno místo. Krušné hory jsou nádherné hlavně jako celek. Přírodní, kulturní a historií společně poznamenaný. Pořád v nich navíc objevuji něco nového. Místa, kde jsem třeba nikdy nebyl a která mě překvapují a fascinují. Jsem vášnivý běžec a tak se chystám v letošním roce celé Krušné hory proběhnout. Během necelého týdne chci doběhnout z Děčína do Kraslic. Je to 200 kilometrů. Celou trasu jsem si naplánoval tak, aby vedla právě místy, kde jsem třeba ještě nebyl. Tak se těším, že poznám spoustu nového. Kdybych měl ale vyjmenovat přeci jen místa, která mám nejradši, tak okolí Měděnce, Ryžovnu a právě Chaloupecké údolí.

Co děláte rád, když máte volno?

Je toho opravdu hodně! Jsem vášnivý běžec, běhám každý den. Rád trávím čas doma s rodinou, máme psa, se kterým je hodně práce, ale také hodně zábavy. Jinak se snažím pořád něco dělat, čtu, učím se jazyky, které jsem v mládí zanedbával, chodíme na výlety do hor. Zkrátka pořád se něco děje.

Teď je na plánování nejistá doba. Ale prozradíte nějaké vaše?

Hodně plánů už jsem prozradil. Mám také ještě pár nesplněných snů, ale ty by si měl člověk nechávat pro sebe.

 

  •  

Napište první komentář

Přidat komentář

Váš e-mail nebude zobrazen veřejně.


*